Čas...
Občas bych si přála vrátit čas o pár týdnů, měsíců, let, vím, že bych toho tolik udělala úplně jinak. Změnila bych sebe, změnila bych tebe, změnila bych nás a celý svět by hrál jen tóny naší písně a byli bysme šťastní. Ale to už je pryč a já už nechci plakat, že zapadlo slunce, protože pak pro slzy nevidím krásu hvězd odrážejících se na temné hladině rybníka a ani si pak nevšimnu člověka, který stojí na břehu vedle mě, natahuje ruku a šeptá: "pojď, tady je tvá cesta a jen se mnou budeš v bezpečí..." a já už nechci čekat na zázraky, já chci vstát z té země a vydat se s tím člověkem ruku v ruce tou možná obyčejnou, smrtelnou, možná občas trnitou cestou a i když nevím, zda tahle naše cesta bude trvat několik hodin, dní či let, pořád je to pro mě pohyb dopředu a já to potřebuji, proto se zvedám... a odcházím...
Nechtěj se,Jani vracet zpět,protože by se nezměnilo vůbec nic, nevěř tomu. Zase by tu bylo něco, co by ovlivnilo náš život ať tak nebo tak. .Něco, čemu bychom podlehli,protože se nám to momentálně líbilo . Zase bychom hledali, proč to, a ne tohle, proč tak, a ne takhle.....protože se třeba objevil někdo , nebo něco, o kom, nebo o čem , si v tu chvíli myslíme , že je pro nás středem světa ,abychom si jednou řekli..Kdybych mohla- mohl.. Jenže tenhle střed je na rozdíl od matematické veličiny, pohyblivý. My míříme ke středu,ale on je najednou někde jinde, minuli jsme se? Jak je to možné ? Asi proto, že to není právě ta veličina..protože ta je daná...my si své středy vybíráme sami..v tom to je...a někdy jsme špatní počtáři...protože naše středy neleží na rovnoběžce..leží na různoběžkách...udělali jsme banální chybu ve výpočtu,to se někdy stává..
Ale život jde dál..slunce zapadá dál nad obzorem..nad temnou hladinou rybníka, v níž se s přibývajícím šerem odráží večerní a noční obloha....a škoda každé slzy,která ti skane po tváři..proč? Jsme tu tady a teď...a máme před sebou čistý papír , v ruce tužku a počítáme..hledáme střed..náš střed...tentokrát jistě budeme počítat dobře, protože víme,kde byla ta banální chyba....
Už zase jdeme dopředu...jdeme,protože chceme...a jdeme vzpřímeně...hrdě a vznešeně... a stojí-li opodál někdo , kdo jde stejným směrem..................nechme ho dojít blíž.....,třeba nám ta cesta bude ubíhat snadněji....
Neotáčej se,Jani....jako v té pohádce..i kdyby jsi slyšela cokoli, jdi pořád , jdi rovně, dokud nebudeš u cíle....